Dvě prózy sugestivně vypovídající o samotě člověka a o jeho marné snaze navázat kontakt s okolím.
Oba romány patří k nejlepším dílům znovu objeveného autora (1898–1945). Jejich ústředním hrdinou je člověk z velmi chudého prostředí, líný, bez vůle, prostě životní ztroskotanec, který se raději vzdává, než by bojoval.
Moji přátelé (1924) – vedle sebe řazené trapné příhody hlavního hrdiny, kterými vždy skončí marné úsilí válečného invalidy navázat přátelství, kontakt s druhými lidmi. Armand (1927) – svou podstatou je to opět stejný hrdina, který si polepšil své hmotné postavení tím, že se stal milencem starší ženy a ta si jej vydržuje. Po jeho nevěře ho žena opustí...